Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území
(karsologická soustava 200)
Karsologická soustava Moravskoslezských krasových a pseudokrasových území tvoří klínovitý pás, který od severu k jihu probíhá středem Moravy. Je jednou ze tří soustav karsologického členění území ČR. Na západě ji od soustavy Českomoravské odděluje linie Zlaté hory – Mohelnice – Letovice – Tišnov – Znojmo, na východě ji ohraničuje pás moravských úvalů, které již náleží soustavě Západních Karpat a jejich předhlubní. Společně s Českomoravskou soustavou náleží geologické jednotce Českého masivu a tvoří její východní okraj.
Geograficky a geomorfologicky tato soustava zahrnuje východní části geografické provincie České vysočiny, a to Nízký Jeseník a Bouzovskou vrchovinu z podsoustavy Jesenické a Brněnskou vrchovinu z Českomoravské soustavy, Opavskou pahorkatinu a Osoblažskou nížinu z podsoustavy Slezské nížiny, část Hornomoravského úvalu a Dyjsko-svrateckého úvalu podsoustavy Západní Vněkarpatské sníženiny. Byť geograficky izolovaná, je sem z geologických důvodů ještě přiřazena část Maleníku, ležící na západním okraji Podbeskydské pahorkatiny, navíc již v provincii Západních Karpat.
Geologicky tvoří tuto soustavu pestrá paleta hornin Českého masivu i výběžků karpatské předhlubně. Největší její část zaujímají horniny moravskoslezské oblasti s převažujícími komplexy moravskoslezského paleozoika. Tvoří je zejména sedimenty devonu a spodního karbonu (kulmu), přecházející na SV až do svrchního karbonu. Západní okraj soustavy tvoří metamorfované horniny silesika, svinovskovranovského krystalinika, části moravika a permokarbonské sedimenty boskovické brázdy. Na jihu jsou to metamorfované horniny krystalinika miroslavské hrástě, krhovického krystalinika a dyjské klenby, s přilehlými masivy hlubinných magmatitů, zejména brněnským a dyjským. Místy leží denudační zbytky sedimentů jury a křídy. Výrazné zlomové zóny, zejména v Hornomoravském úvalu, překrývají třetihorní a čtvrtohorní platformní sedimenty karpatské předhlubně. Moravskoslezské paleozoikum s karbonáty tvoří také kru Maleníku, vystupující z podloží sedimentů Západních Karpat.
Kras je v této soustavě vázán převážně na nemetamorfované i v různém stupni metamorfované vápence, tvořící tělesa od drobných výchozů až po masivy několika desítek km2. Největší a nejrozvinutější krasová území se nacházejí v komplexech devonských vápenců moravskoslezského paleozoika. Sem také náleží největší naše krasové území Moravský kras i menší oblasti krasu Javoříčského, Mladečského a Hranického. Výrazně zkrasovělé jsou místy též krystalické vápence silesika ve východních svazích Hrubého Jeseníku, moravika na Tišnovsku a předpokládat lze také zkrasovění metamorfovaných karbonátových poloh i v jiných částech krystalinických jednotek. Kras je vyvinut i v jurských vápencích u Brna.
Geneticky a typologicky přísluší většina krasových území této soustavy podle J. Štelcla (1971) rozptýlenému krasu (merokarstu). Třebaže jsou značně zkrasovělá, pro malou plošnou rozlohu se v reliéfu krajiny výrazněji neuplatňují a povrchové krasové jevy jsou v nich vyvinuty neúplně nebo chybí. Přesto v některých vznikly poměrně rozsáhlé jeskynní systémy, jako např. v Javoříčském, Mladečském a Hranickém krasu. Pouze naše největší krasové území Moravský kras zaujímá větší souvislou plochu vápencového území se souvrstvím karbonátů značné mocnosti, s dokonale vyvinutým krasem i svébytnou krasovou hydrografií, a proto je J. Štelcl jako jediné typologicky řadí do planinového krasu (holokarstu).
Karsologická soustava Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území je dále členěna na karsologické celky:
210 Krasová a pseudokrasová území severního bloku – Nízkého Jeseníku a okolí
220 Krasová a pseudokrasová území středního bloku – Hornomoravského úvalu a okolí
230 Krasová a pseudokrasová území jižního bloku – Brněnské vrchoviny a okolí
240 Krasová a pseudokrasová území Dyjské klenby
V této soustavě je evidováno 1400 krasových dutin, mezi nimi jsou nejdelší jeskyně ČR – soustava Amatérské jeskyně v Moravském krasu s délkou chodeb celého systému kolem 50 km a nejhlubší propast ČR – Hranická v Hranickém krasu s hloubkou přesahující 500 m.
Pseudokrasové jevy, zejména jeskyně a propasti, jsou v této soustavě poměrně vzácné a popsány byly z Adamovské vrchoviny, kde převážně puklinové, rozsedlinové a kombinované jeskyně provází pískovcová souvrství denudačních zbytků české křídové pánve a několik rozsedlinových slují provází granodiority brněnského masivu a kulmské droby. Geneze jeskyní v neovulkanitech u Meziny v Bruntálské kotlině je nejistá. Ojedinělé drobné dutiny, kanálky a jeskyňky provázejí krystalické horniny (ruly a jiné metamorfity).
Pseudokrasových dutin je evidováno zatím pouze přibližně 20.
HROMAS, J. (2009). Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území, s. 354-355. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.