Hranický kras
(krasová skupina K212 06 10)
Hranický kras náleží do:
- karsologické soustavy 200 Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území
- karsologického celku 210 Krasová a pseudokrasová území severního bloku – Nízkého Jeseníku a okolí
- karsologické jednotky 212 Krasová a pseudokrasová území kry Maleníku
- krasové oblasti K212 06 Hranický kras
- karsologické jednotky 212 Krasová a pseudokrasová území kry Maleníku
- karsologického celku 210 Krasová a pseudokrasová území severního bloku – Nízkého Jeseníku a okolí
Hranický kras se nachází na obou březích hlubokého údolí řeky Bečvy v sv. části geomorfologického celku zvaného kra Maleníku, přibližně mezi obcemi Hranice, Teplice nad Bečvou a Černotín. Několik ostrovů vápenců devonského a spodnokarbonského stáří zde vystupuje z okolních mladších hornin v pásu 5,5 km dlouhém a asi 4 km širokém, protaženém od JZ k SV. Největším dosud známým jeskynním systémem Hranického krasu jsou Zbrašovské aragonitové jeskyně, největším povrchovým útvarem Hranická propast, která je nejhlubší propastí v České republice. Hydrologicky kras náleží povodí Bečvy, která zde hlubokým kaňonovitým údolím proráží z Hustopečské brázdy do bečevské části Moravské brány.
Hranický kras leží na styku dvou evropsky významných geologických celků, Českého masivu a Západních Karpat, odlišných geologickým stářím, vývojem i horninovou skladbou. Kras byl formován v devonských a spodnokarbonských karbonátech macošského a líšeňského souvrství (givet až spodní visé), které byly překryty jílovitými břidlicemi, drobami a slepenci hradecko-kyjovického a moravického souvrství kulmské facie spodního karbonu. Na tento komplex, označovaný obecně jako moravskoslezské paleozoikum, byly při alpsko-karpatském vrásnění nasunuty od východu i jihozápadu křídové a paleogénní formace vnějšího karpatského flyše. Na severozápadě jsou vápence omezeny prolomem Moravské brány mezi Maleníkem a Oderskými vrchy, na jihu až jihovýchodě jsou překryty spodnokarbonskými drobami, slepenci a břidlicemi (kulm). Na jihovýchodě se vápencová kra noří pod podslezskou a slezskou jednotku Západních Karpat. Paleozoické horniny zde byly v miocénu ještě překryty sedimenty spodního karpatu a vápnitými jíly a písky spodního badenu. Tyto mořské klastické sedimenty také vyplnily tehdy již existující krasové deprese a jeskyně.
Hranický kras byl vytvářen dvěma odlišnými procesy. Vedle klasického krasovění probíhalo hydrotermální neboli teplicové krasovění. Hydrotermální krasovění bylo důsledkem tektonického neklidu na hluboké zóně styku geologických jednotek s intenzivními výrony vlažných kyselek o vysokém obsahu CO2 působících zvýšenou korozí. Vznik těchto proplyněných minerálních vod, tzv. kyselek, souvisí s otevřením hlubokých struktur, které umožnilo únik fluid ze zemského pláště směrem k povrchu. Oxid uhličitý dodnes migruje po hlubokých zlomech až na povrch a rozpouští se do infiltrovaných vod nebo vytváří tzv. plynová jezera v podzemních dutinách. Proplyněná voda tak nabývá agresivity a silně se mineralizuje. Obsah volného CO2 v minerálních vodách dosahuje až 2500 mg/l. Podle teploty čerpané kyselky (22,5 °C) se usuzuje, že pásmo jejího vzniku je až při bázi devonských vápenců v hloubkách okolo 700 m. Pukliny svých výstupových cest karbonátovým souvrstvím kyselky postupně rozšířily až na rozměrné kaverny. V jeskyních také okyselovaly prosakující povrchové vody, které pak korozí rychleji rozšiřovaly pukliny, a postupně tak vyvolávaly i řítivé zvětšování jeskynních prostor. Přesné doklady o nástupu hydrotermálního procesu v Hranickém krasu však dosud nemáme.
Za nejvýraznější projev teplicového krasovění na povrchu lze bezesporu považovat Hranickou propast. Mimo výrazného závrtu Stará propast (nověji také Velký závrt) jsou ostatní závrty ploché a mísovité. Vznikly v sedimentech nad dutinami, které ve vápencích vytvořily kyselky a do nichž tyto sedimenty zaklesávají či jsou splavovány. Závrty jsou tedy ukazatelem míst silného teplicového zkrasovění, jež se mnohde jinak na povrchu neprojevuje. Dosud neznámé podzemní prostory v Hranickém krasu signalizuje několik ventarol (nejvýraznější je Půlhodina v NPR Hůrka u Hranic) a tzv. „mastných fleků“, kde v zimním období taje sníh.
V krasové skupině je evidováno více jak 30 jeskyní. Největší jsou veřejnosti zpřístupněné Zbrašovské aragonitové jeskyně s délkou přibližně 1500 m. Nejhlubší je Hranická propast s celkovou hloubkou více jak 500 m.
GERŠL, M. (2009). Hranický kras, s. 362-368. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.