Krasová a pseudokrasová území Nízkého Jeseníku
(karsologická jednotka 211)
Krasová a pseudokrasová území Nízkého Jeseníku náleží do:
- karsologické soustavy 200 Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území
- karsologického celku 210 Krasová a pseudokrasová území severního bloku – Nízkého Jeseníku a okolí
Karsologická jednotka zaujímá hornatiny a vrchoviny severní pohraničí Moravy a Slezska, od Šumperka na západě až po Hlučín na východě, na jihu až k Přerovu. Z mnoha malých, izolovaných těles vápenců je popsáno jen nemnoho krasových jeskyní a ještě méně je poznatků o jeskyních pseudokrasových. Geograficky a geomorfologicky jednotka zahrnuje celý Nízký Jeseník s východními svahy Hrubého Jeseníku na západě a s východní částí Zlatohorské vrchoviny na severu.
Geologicky tvoří jednotku horniny severního bloku moravskoslezského paleozoika. Na západě je to severojižní pás slabě metamorfovaných devonských hornin vrbenské skupiny silezika (fylity a kvarcity s polohami paleovulkanitů a ojedinělými vložkami vápenců), převážnou část území na východ odtud budují flyšoidní souvrství sedimentů spodního karbonu – kulmu. Na západě jsou to břidlice a droby andělskohorských vrstev s ojedinělými vložkami vápenců, na východě benešovské vrstvy s převahou břidlic. V kulmských souvrstvích vystupují ojediněle tělesa karbonátů, a to devonské vápence, tektonicky vytažené v jádrech antiklinál. Na JV, v Moravské bráně u Přerova, vystupují z podloží také tektonické útržky devonských vápenců (vývoje Moravského krasu).
Kras se v této jednotce vyskytuje v ostrůvcích devonských vápenců ve vrbenské skupině silesika, v sovinecké antiklinální struktuře a ve šternbersko-hornobenešovském pruhu andělskohorských vrstev. Vápence tvoří izolované, tektonicky ohraničené kry a polohy velmi malých plošných rozsahů uprostřed nekrasových hornin. Přes značný počet drobných výskytů limitují jejich malé rozměry výrazně rozsah a projevy zkrasovění. To je převážně nevýrazné, s malým výskytem či naprostou absencí povrchových i podzemních krasových jevů. Kras s jeskyněmi je popsán z povodí horní Opavy u Vrbna pod Pradědem, od Heřmanovic, Zlatých Hor, od Sovince, z vápenců u Přerova a nelze vyloučit i zkrasovění přerovských travertinů. Z pseudokrasových jeskyní je zatím popsána jen jediná jeskyně z křídových pískovců od Bohušova v Amalínské vrchovině a jeskyně v neovulkanitech Venušiny sopky a na Velkém Roudném u Bruntálu.
Karsologická jednotka krasových a pseudokrasových oblastí Nízkého Jeseníku se člení na krasové oblasti:
K211 01 Kras v okolí Vrbna a Zlatých Hor
K211 02 Sovinecký kras
K211 03 Kras šternbersko-hornobenešovského pruhu
K211 04 Kras u Přerova
a pseodokrasové oblasti (geomorfologické celky):
P211 51 Zlatohorská vrchovina
P211 53 Nízký Jeseník
Evidováno je více jak 10 krasových a několik malých pseudokrasových jeskyní. Nejdelší krasovou jeskyní je Sovinecká s délkou kolem 100 m.
HROMAS, J. (2009). Krasová a pseudokrasová území Nízkého Jeseníku, s. 357. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.