Krasová a pseudokrasová území českomoravské jednotky
(karsologická jednotka 123)
Krasová a pseudokrasová území českomoravské jednotky náleží do:
- karsologické soustavy 100 Českomoravská krasová a pseudokrasová území
- karsologického celku 120 Krasová a pseudokrasová území moldanubika a středočeského plutonu
Karsologická jednotka zaujímá východní polovinu celku moldanubika a středočeského plutonu mezi Pískem na západě a Tišnovem na východě, Kolínem na severu a státní hranicí s Rakouskem na jihu.
Geograficky a geomorfologicky zahrnuje prakticky celou Českomoravskou vrchovinu a ze Středočeské pahorkatiny část Mladovožické a Táborské pahorkatiny.
Geologicky jednotku tvoří převážně metamorfované horniny české, strážecké a moravské části moldanubické oblasti a jejich hlubinné magmatity, na severu a severovýchodě horniny kutnohorsko-svratecké oblasti, lemované ještě bloky hornin středočeské oblasti a na východě ještě horniny krystalické série západního okraje moravika. V poměrně složité stavbě moldanubika se střídají převážně ruly a migmatity jednotvárné skupiny s pruhy pestré skupiny, tvořené vedle rul a migmatitů také fylity, svory, amfibolity, kvarcity a metamorfovanými vápenci. Kutnohorsko-svrateckou oblast tvoří pestré spektrum hornin s různým stupněm metamorfózy od kvarcitů, erlanů a ojediněle vápenců přes svory až po ruly a migmatity. Pestré spektrum hornin tvoří též bloky středočeské oblasti – podhořanské krystalinikum a chvaletické proterozoikum, chrudimské paleozoikum, hlinská zóna, poličské a letovické krystalinikum – od břidlic, kvarcitů, konglomerátů, vápenců a fylitů přes svory až po ruly a migmatity. Území prostupují plutonická tělesa hlubinných granitoidů, z nichž největší jsou masivy moldanubický, jihlavský, třebíčský a železnohorský. Na severu jednotku místy překrývají denudační zbytky platformních sedimentů české křídové pánve.
Krasové jevy jsou vázány na tělesa metakarbonátů – kalcitických až dolomitických mramorů, náležejících pestré, výjimečně i jednotvárné skupině českého moldanubika, a na velmi slabě metamorfované vápence chrudimského paleozoika, reprezentované bitumenními vápenci siluru a devonu, ekvivalenty barrandienského paleozoika. Krasové jevy v cenomanských vápencích – denudačním zbytku sedimentů české křídové pánve u Kutné Hory – jsou z hlediska karsologického členění přiřazeny již k jednotce krasových a pseudokrasových území české křídové pánve (151).
Pseudokrasové jeskyně se v této jednotce vyskytují ojediněle, popsány byly puklinové, rozsedlinové, suťové a erozní jeskyně v rulách moldanubika ve Vlašimské, Hornosázavské a Jevišovické pahorkatině, v granitech moldanubického plutonu v Křemešnické a Javořické vrchovině a v migmatitech a rulách svrateckého krystalinika v Hornosvratecké vrchovině. Jsou však mezi nimi svými rozměry a genezí mimořádně významné Ledové sluje v bítešských ortorulách u Vranova nad Dyjí.
Karsologická jednotka krasových a pseudokrasových území českomoravské jednotky se člení na krasové oblasti:
K123 40 Kras Železných hor
K123 55 Kras povodí horní a střední Sázavy
K123 56 Kras Nedvědické vrchoviny
K123 57 Chýnovský kras
K123 68 Kras Žďárských vrchů
K123 69 Kras Brtnické vrchoviny
K123 70 Kras Bítovské pahorkatiny
K123 71 Kras Znojemské pahorkatiny
K123 72 Kras Písecké pahorkatiny
K123 73 Kras u Jasenice
a pseudokrasové oblasti (geomorfologické celky):
P123 14 Křemešnická vrchovina
P123 15 Hornosázavská pahorkatina
P123 16 Železné hory
P123 17 Hornosvratecká vrchovina
P123 18 Křižanovská vrchovina
P123 19 Javořická vrchovina
P123 20 Jevišovická pahorkatina
V jednotce je evidováno přibližně 80 krasových a 50 pseudokrasových jeskyní.
Největší krasovou jeskyní je veřejnosti zpřístupněná Chýnovská s délkou kolem 1400 m a hloubkou přibližně 80 m. K dalším významným krasovým jeskyním se řadí např. Páterova a Podolská s délkou kolem 200 m a hloubkou do 30 m.
Z pseudokrasových jekyní je nejvýznamnější Brněnská s délkou chodeb kolem 600 m a hloubkou více jak 30 m.
HROMAS, J. (2009). Krasová a pseudokrasová území českomoravské jednotky, s. 250. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.