Domů Stránská skála

Stránská skála

(krasová skupina K230 13 10)

Stránská skála náleží do:

karsologické soustavy 200 Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území
- karsologického celku 230 Krasová a pseudokrasová území jižního bloku – Brněnské vrchoviny a okolí
  - krasové oblasti K230 13 Kras v jurských vápencích u Brna

Stránská skála (310 m n. m.) vystupuje v Brně-Slatině v podobě 1,5 km dlouhého a 0,5 km širokého nápadného vrchu s řadou opuštěných kamenolomů. Její vápence sloužily od středověku jako zdroj stavebního a stavebně dekoračního kamene, byly použity mj. na četných románských a gotických stavbách města Brna a jeho okolí.

Stránskou skálu tvoří denudační relikt jurských vápenců svrchní jury (malm) o mocnosti přes 80 m, mimořádně bohaté na fosilie (krinoidové vápence).

Vápence podlehly výraznému zkrasovění, vznik většiny jeskynních dutin je kladen do konce pliocénu. Díky poznatkům o vývoji krasových jevů ve vápencích nedalekého Moravského krasu je možné určité srovnání. Rozeznáváme dvě výrazná období vývoje krasových jevů. Ve starším období na přelomu starších a mladších třetihor (paleogén – neogén, před cca 23,5 milióny let) tvořila Stránská skála výrazný, z terénu vystupující útvar, obtékaný řekou, která se podílela na tvorbě horizontálních jeskynních systémů. Transgrese mladotřetihorního (neogénního) moře v mladším období postupně zastavila vývoj jeskynních systémů a pohřbila je pod sedimenty. Moře se podílelo hlavně na tvorbě malých jeskyněk, výmolů a rozšířených puklin v příbojové zóně. Výrazně byla takto modelována severní a západní část Stránské skály, kde se s příbojovými jeskyňkami ještě setkáváme. Řada jich ovšem zanikla při těžbě vápenců. Z povrchových krasových jevů se vyskytuje několik menších závrtů částečně přemodelovaných lámáním kamene.

Ze speleologického hlediska jsou zajímavé starší krasové dutiny, dochované pod zbytky mladotřetihorních (i kvartérních) sedimentů, částečně odnesených po ústupu moře a částečně vyklizených atmosférickými vodami. Mladší vertikály (pukliny, komíny) jsou zaplněny hlinitými a úlomkovitými materiály, místy s bohatou fosilní faunou a stopami lidské činnosti. Některé otevřené vertikální prostory byly dlouhodobě zaváženy domovním odpadem. Není proto divu, že objevy jeskyní jsou povětšině vedlejším výsledkem staveb podzemních objektů, těžby vápenců, paleontologického průzkumu a výzkumu apod.

Na úpatí Stránské skály bylo doloženo osídlení nejstarších obyvatel Moravy z okruhu Homo erectus (člověk vzpřímený). Byly zde objeveny primitivní nástroje z místního rohovce a ze tříštěných kostí velkých zvířat (cca 750 000 let).

Jihovýchodní svah plošiny směrem ke Slatině byl v letech 1981–1999 systematicky zkoumán Archeologickým ústavem AV ČR. Zvláštní pozornost zasluhuje objev dílny na výrobu kamenných nástrojů (cca 40 000 let – bohunicien). Množství úštěpů vzniklé při výrobě nástrojů je tak velké, že již lze hovořit o centru zpracování kamenné suroviny. Distribuci zde vyrobených nástrojů lze doložit na řadě moravských paleolitických stanovišť. Kultura bohunicienu je přechodem mezi středním paleolitem neandrtálského a mladým paleolitem moderního člověka, který na Stránské skále zanechal stopy kultury aurignacienu. Nevíme však, zda nositelem kultury bohunicienu byli poslední neandrtálci nebo už první moderní lidé.

Dále zde byly zkoumány dílny mladšího období, aurignacienu. Na vrcholu, v prostoru bývalé vodárny, sídlili zhruba před 31 000 lety lidé dnešního typu (Homo sapiens). Nadále využívali místní zdroj suroviny.

V roce 1984 byla pod skalním srázem odkryta vrstva koňských kostí stará přibližně 18 000 let, která pochází z organizovaného lovu koní. Druhové složení kostí je zřejmě ovlivněno člověkem. Kosti horních částí nohou chybí a je zřejmé, že je lovci odnášeli. Mezi kostmi byly roztroušeny kamenné nástroje, především čepele. Mimořádným nálezem je kostěná píšťalka vydávající pronikavý tón.

Před 6000 lety byla Stránská skála osídlena novým, tentokrát již zemědělským lidem. Svá obydlí si zbudoval také v místech tábořišť ze starší doby kamenné. V eneolitu – pozdní době kamenné se ve svrchních rohovcových vápencích naposled těžila surovina na kamenné nástroje. Prospektoři kultury nálevkovitých pohárů distribuovali polotovary rohovcových nástrojů v rozsáhlém území.

Stránská skála byla člověkem využívána i v době zcela nedávné. Po anglo-americkém náletu v srpnu 1944 na vojenský výrobní závod v místě dnešního podniku ZETOR padlo rozhodnutí o jeho přemístění do podzemí. Na úpatí Stránské skály bylo do skalního masivu vyraženo několik štol, které byly postupně spojovány a upravovány, a dále byly v pravidelných rozestupech budovány různě dlouhé kolmé rozrážky. Vlastní podzemní závod byl realizován pouze v malém rozsahu a zbývající prostory pak dokončeny jen v hrubých rysech. Práci komplikovalo také silné zkrasovění vápenců v této části masivu. Souhrnná délka všech chodeb dosáhla 700 metrů.

Při úpatí skalních srázů bylo vybudováno další podzemní patro, které mělo sloužit jako protiletecký kryt. Prostory byly volně přístupné asi do poloviny 50. let. Pak celý podzemní systém zabrala armáda a začala v jeho části budovat protiatomový kryt, který měl sloužit jako velitelské stanoviště v době války a byl utajován pod označením „Sklad 12 BV–VS“.

Masiv Stránské skály je silně zkrasovělý, obsahuje jak různě široké vertikální pukliny, tak poměrně rozsáhlé horizontální jeskyně. Detailní průzkum ukázal, že se v ní nachází 29 takových míst, z nichž řada obsahuje sedimenty s paleontologickými nálezy. Celý sz. svah Stránské skály pokrývají mohutné suťové kužely, v nichž se rovněž nachází velmi bohatý paleontologický materiál. Nálezy z krasových dutin a ze suťových kuželů na sz. svahu Stránské skály dokumentují období dlouhé cca 400 000 let. Jde převážně o sedimenty cromerské meziledové doby, která začala před 790 000 lety.

Podle nálezů tu žili pratur Bos primigenius, kůň Equus süssenbornensis, předchůdce mamuta Mammonteus trogontherii, velký jelen Praemegaceros verticornis, los Alces alces, nosorožec Dicerorhinus etruscus, medvěd Ursus deningeri a šavlozubý tygr Homotherium moravicum, významné jsou též nálezy kvartérní vodní fauny a avifauny. Přestože komplexní výzkum chybí, dosavadní poznatky řadí Stránskou skálu k nejbohatším kvartérním i archeologickým lokalitám evropského významu.

Pro svůj geologický, paleontologický, archeologický a botanický význam byla Stránská skála vyhlášena v roce 1978 chráněným přírodním výtvorem (16,8 ha). Od roku 1992 je podle zákona o ochraně přírody a krajiny chráněna jako národní přírodní památka.

Evidováno je přibližně 10 jeskyní, z nichž největší jsou Jezerní a Medvědí s délkami několik desítek metrů.

BALÁK, I. (2009). Kras v jurských vápencích u Brna, s. 511-513. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.