Povodí Říčky
(krasová skupina K230 12 18)
Povodí Říčky náleží do:
- karsologické soustavy 200 Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území
- karsologického celku 230 Krasová a pseudokrasová území jižního bloku – Brněnské vrchoviny a okolí
- krasové oblasti K230 12 Moravský kras
- karsologického celku 230 Krasová a pseudokrasová území jižního bloku – Brněnské vrchoviny a okolí
Povodí Říčky je součástí okrsku Ochozských plošin. Střední část Ochozských plošin tvoří Skalka (478 m n. m.) s přilehlým Novodvorským krasem. Páteř jižní části plošin tvoří Údolí Říčky. Potok Říčka prořezává krasovou plošinu od SV k JZ v délce cca 6 km a rozděluje ji na dvě části; Mokerskou plošinu na JV a Hádeckou na JZ.
Pestrá geologická stavba jižní části Moravského krasu odráží jeho složitou pozici na styku Českého masivu a Západních Karpat. Bazální klastické souvrství devonu je zastoupeno fialově a rudě zbarvenými monomiktními křemennými slepenci, arkózami a pískovci. Podstatnou část krasového povodí Říčky budují světle šedé vilémovické vápence macošského souvrství. Líšeňské souvrství je zastoupeno především hádsko-říčskými vápenci. Jejich mocnost činí cca 200 m. Budují celou vrcholovou plošinu v oblasti Hádů a značnou část Mokerské plošiny.
Komplexy nekrasových spodnokarbonských hornin (především drob a slepenců) lemují východní okraj vápenců Povodí Říčky. Jejich mocnost činí cca 3000 metrů.
Na vrcholové plošině Hádů se dochoval malý ostrůvek nezkrasovělých jurských vápenců s bohatou faunou.
Při variském vrásnění došlo ke složitému tektonickému narušení devonských a spodnokarbonských sedimentů v jižní části Moravského krasu. Násuny hornin brněnského masivu a nadložních celků probíhaly od J a JZ k S a SV a místy mají charakter vrásových příkrovů. Dokladem komplikovaného tektonického vývoje jsou odkryvy v lomech na Hádech a v Mokré.
Během třetihor a čtvrtohor došlo k významné modelaci reliéfu, doprovázené tvorbou údolí a krasověním vilémovických vápenců. Vývoj říčních údolí dokládají terasové systémy vázané na hlavní osy odvodňování, řeky Svratku a Svitavu.
Z hlediska výskytu krasových jevů lze skupinu Povodí Říčky rozdělit na několik podskupin.
Kras Skalky zaujímá celý vápencový vrch Skalka (478 m n. m.). Z Březinského údolí sz. od Ochoze jsou známy malé jeskyně Na Rozměrkách. Dále je to např. jeskyně Na Dolinách, jež představuje fragment krasové propasti, nafáráné těžbou vápenců v dnes opuštěném lomu. Malé krasové území se nachází na sv. úpatí Skalky u osady Nové Dvory. Z této oblasti je známá jeskyně Ve Skalce a malý závrt s ponorem občasných vod, v němž byla objevena cca 40 m dlouhá a cca 15 m hluboká jeskyni, nazvaná Ponorný hrádek.
V Březinském údolí na sz. úpatí Skalky se nachází další drobné krasové území. V Knechtově lomu u Březiny byla při těžbě vápence objevena drobná jeskyně. Další známou dutinou je krátká jeskyně U Studánek. Při těžbě vápenců v malém vápencovém lomu byla odkryta malá jeskyně Na Technice. V lomové stěně byl později zjištěn portál zasedimentované jeskyně Tereza. Významnou jeskyní s mocnými úložemi fluviálních sedimentů je Malý lesík v sz. úpatí vrchu Skalka.
Kras Údolí Říčky představuje samostatnou jednotku popisovaného území s unikátní hydrografickou sítí povrchových a podzemních krasových toků. Povrchové krasové jevy jsou zastoupeny závrty, ponory a vyvěračkami. Ve stráních údolí je registrováno přibližně 50 jeskyní. Nejvýznamnější jeskyní je Ochozská jeskyně, kterou za vyšších vodních stavů protéká podzemní Hostěnický potok. V blízkosti Ochozské jeskyně se nachází jeskyně Netopýrka, jejíž spodní patro je tvořeno aktivním podzemním tokem. Z dalších významných jeskyní jsou to např. Malčina, Švédův stůl, Křížova, Adlerova, Jezevčí a Pekárna.
Centrálním tokem, který odvodňuje jižní část Moravského krasu, je Říčka. Na území krasu přibírá pravostranný povrchový Ochozský potok a levostranný podzemní potok Hostěnický.
Říčka pramení blízko hájovny Říčky západně od Račic. Celková plocha povodí Říčky je 76 km2. Průměrný průtok Říčky je 0,16 m3.s-1. V oblasti Pod Hádkem protéká rekreační vodní nádrží a vstupuje do krasového území. Moravským krasem protéká od SV k JZ Údolím Říčky. V oblasti nádrže Pod Hádkem se nachází tzv. Hádecká estavela. Několik set metrů níže leží série tzv. Hádeckých propadání, v nichž se vody Říčky propadají. Za normálních vodních stavů ponory sbírají všechny vody Říčky, takže další úsek až po soutok s Ochozským potokem zůstává suchý. Pod Hádeckým propadáním III leží vchod do Ochozské jeskyně, který tvoří povodňový vývěr vod ponorného Hostěnického potoka. Suché koryto Říčky pokračuje až k pravostrannému přítoku Ochozského potoka. Ten pramení výchdoně od obce Březiny, v obci vstupuje na krasové území, které však po 3 km opouští, aby se do něj pod obcí Ochoz u Brna opět vrátil. V dalším úseku protéká Ochozským žlíbkem a pod jeskyní Pekárnou pravostranně ústí do Říčky. Plocha povodí Ochozského potoka je 8,6 km2. Vody Ochozského potoka se ztrácí v nezahloubených ponorech mezi jeskyní Pekárnou a Kůlničkou. V dalším úseku až po Vývěry Říčky je koryto Říčky suché.
Posledním aktivním přítokem je Hostěnický potok. Pramení východně od obce Hostěnice v blízkosti vrchu Kalečník (354 m n. m.). Protéká Hostěnicemi a vtéká do poloslepého údolí, kde leží jeden aktivní a jeden povodňový ponor. Plocha povodí je 7,5 km2.
Pod Hostěnickým propadáním se podzemní říční síť dělí na povodňové toky, jejichž vývěrovými oblastmi jsou Hádecká estavela a vchod do Ochozské jeskyně a na systém větví aktivních podzemních toků. Ty protékají neznámými podzemními drenážemi v prostoru mezi Ochozskou jeskyní a vývěry Říčky a částečně dotují potůček ve spodním patru jeskyně Netopýrka. Další větví hydrografické sítě aktivních podzemních toků je podzemní drenáž napájená vodami z Hádeckých ponorů.
Pod Lysou horou dochází ke spojení obou větví podzemních aktivních toků – Hostěnické a Hádecké. Podzemní vody se objevují na denním světle v systému vývěrů Říčky.
Vývěry Říčky jsou situovány v západní části Údolí Říčky, několik desítek metrů od geologické hranice zkrasovělých devonských vápenců s oblastí slepenců a drob bazálních devonských klastik. Nejvýznamnějším vývěrem je Výtok Říčky 1. Malá jeskyně byla v roce 1967 značně pozměněna ražbou průzkumné štoly. Ve vzdálenosti 19 metrů od vchodu narazila štola na strop zaplavené propasťovité jeskyně. Hloubka tohoto sifonu je minimálně 17–18 m. Další velké úpravy vývěru byly provedeny v první polovině 80. let 20. století. Do skalního masivu byla vystřílena další štola (uzamčený vchod je několik metrů vlevo od vývěru) a část krasových vod byla podchycena pro vojenský strategický objekt nad Kanicemi.
Přibližně 150 m pod vývěrem je vydatný krasový pramen Výtok Říčky II.
Posledním krasovým pramenem je tzv. Kaprálova studánka, někdy označovaná jako Výtok Říčky III. Vyvěrající voda má však poněkud odlišné chemické složení od výše popsaných vývěrů. Studánka je dotována vodami z malého ponoru pod Lysou horou.
U Kaprálova mlýna pod vývěry opouští Říčka krasovou hranici a protéká nekrasovou oblastí slepenců a drob do Mariánského údolí v Brně-Líšni. Délka toku Říčky krasovým územím je přibližně 2 km. Spodní část Údolí Říčky je významnou zdrojnicí pitných vod, které jsou jímány z hlubinných krasově-puklinových a artéských struktur. Říčka se u Měnína zprava vlévá do Litavy.
Ve srovnání s jinými lokalitami Moravského krasu jsou závrtové formy v Údolí Říčky poměrně řídkým jevem. Většinou jde o mísovité prohlubně, jejichž šířka nepřesahuje 4 m a hloubka 2 m.
Centrální část údolí je chráněna formou PR Údolí Říčky.
Mokerská plošina se rozkládá mezi obcemi Mokrá-Horákov a Hostěnice. Na severu je ohraničena Hostěnickým údolím s Kamenným žlíbkem, západní hranici tvoří Údolí Říčky. Plošina představuje relikt rozsáhlého krasového území, které bylo v minulosti rozřezáno kaňonovitými údolími Říčky, Hostěnického a částečně i Ochozského potoka. Na jižním okraji uvedeného prostoru se také nacházejí tři lomy dobývacího prostoru Mokrá.
V lomech probíhá záchranný speleologický průzkum, spojený s vyhledáváním a dokumentací krasových dutin, odkrytých těžební činností v mokerských lomech. V prostoru tzv. Západního lomu byla zaznamenána fosilní Mokerská jeskyně, zcela zaplněná říčními sedimenty. Poblíž lokality byla v roce 1985 během těžby objevena asi 30 m dlouhá propasťovitá jeskyně, ve které během průzkumu tragicky zahynul speleolog P. Glozar. V severní části plošiny byla objevena jeskyně V Mechovém závrtu.
Mokerská plošina je významná výskytem rozmanitých závrtových forem. Nejjižnější výskyt krasových jevů Moravského krasu je na Hádecké plošině. Devonské vápence v okolí vrcholu Hády (432,9 m n. m.) jsou znivelovány v rozsáhlou, k JV mírně ukloněnou plošinu. Plošina je na SZ výrazně omezena příkrým svahem údolí řeky Svitavy. Na JZ je Hádecká plošina výrazně ohraničena tektonicky podmíněným svahem.
Z povrchových krasových jevů se zde vyskytují především mělké krasové deprese a škrapová pole. Délka podzemních krasových jevů nepřesahuje 5 m. Největší je Šumberova díra v NPR Hádecká planinka. Ke krasovým jevům Hádecké plošiny pravděpodobně náleží i puklinově-krasové prameny na geologickém rozhraní vápenců a bazálních klastik na západním a jižním úbočí Hádů.
V karsologické skupině Povodí Říčky je evidováno přibližně 100 jeskyní.
BALÁK, I. (2009). Moravský kras, s. 393-510. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.