Harbešsko-vilémovická plošina
(krasová skupina K230 12 13)
Harbešsko-vilémovická plošina náleží do:
- karsologické soustavy 200 Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území
- karsologického celku 230 Krasová a pseudokrasová území jižního bloku – Brněnské vrchoviny a okolí
- krasové oblasti K230 12 Moravský kras
- karsologického celku 230 Krasová a pseudokrasová území jižního bloku – Brněnské vrchoviny a okolí
Harbešsko-vilémovická plošina náleží orograficky do severní části Moravského krasu, do Suchdolských plošin. Tvoří vápencovou plošinu mezi obcemi Lažánky, Vilémovice a Jedovnice na ploše cca 6,4 km2 v nadmořské výšce 485–500 m. Výraznými vyvýšeninami jsou Strážná (538 m n. m.) a Stádliska (521 m n. m.).
Východní hranice plošiny probíhá nad Jedovnicemi ve Veselském žlebu. Údolím vede geologická hranice mezi křtinskými vápenci Moravského krasu a břidlicemi drahanského kulmu. Severozápadní hranici tvoří hrana Suchého žlebu, jižní hrana Lažáneckého žlebu. Krátkou depresí na jz. okraji obce Vilémovice je plošina rozdělena na dvě samostatné morfologické jednotky, menší Vilémovickou na severu a větší Harbešskou plošinu na jihu.
Harbešsko-vilémovická plošina je budována vilémovickými vápenci macošského souvrství, které na východě přecházejí v úzký pruh křtinských vápenců líšeňského souvrství. Na východě také leží tenké čočky spodnokarbonských ostrovských břidlic a polohy drob, břidlic a prachovců rozstáňského souvrství. Z tektonických prvků jsou pro plošinu charakteristické příčné puklinové a zlomové systémy směru SZ–JV, které jsou patrné především na orientaci závrtových řad a skupin.
Názory na původ plošiny jsou různé. P. Ryšavý považuje Harbešskou plošinu za abrazní tvar miocenního moře, K. Absolon ji klasifikuje jako fosilní polje. S největší pravděpodobností však jde, jako u všech plošin Moravského krasu, o erozně-denudační rovinu. Plošina je pokryta několik metrů mocnou vrstvou sprašových hlín, takřka po celé plošině jsou roztroušeny křemencové valouny – sluňáky, zvlášť nápadné v západní části. Byly zjištěny i v závrtech. Jejich přítomnost je vázána na oblasti do nadmořské výšky kolem 500 m.
Pro plošinu je charakteristický značný počet mísovitých a trychtýřovitých závrtů a ponorných závrtových údolí (celkem asi 80 závrtů). Na některé z nich navazují propasti hluboké kolem 100 m. První podrobný popis závrtů s mapou 1 : 25 000 uvedl roku 1909 J. Knies. Severně od Vilémovic jsou izolované deprese soustředěny kolem závrtu Lampoša s propasťovitou jeskyní. Dále je zde, na geologické hranici devonských vápenců a spodnokarbonských břidlic, vyvinuto několik slepých závrtových údolí s ponory občasných toků (Cihelna, Kajetánův a Kubův závrt). V Kajetánově závrtu byla objevena propasťovitá jeskyně s podzemním tokem.
Ve Vilémovicích je popsána řada tří závrtů, které však byly při úpravách obce zavezeny. Původně přirozený ponorný žlíbek Vilémovického propadání (Zmola) je dnes zarovnaný. Přítok Vilémovického potoka do ponoru byl zatrubněn. V podzemí protéká Vilémovický potok systémem jeskyně Vilémovického propadání.
Skupina asi 20 závrtů se rozkládá jz. od Vilémovic. Sleduje tektonické linie směru SZ–JV. Morfologicky zajímavý je dvojzávrt u silnice Lažánky – Vilémovice. Na geologické hranici je další výrazný ponorný žlíbek občasného toku – Daňkův žlíbek. V něm byla také objevena propasťovitá jeskyně s podzemním tokem. Další závrt s propasťovitými prostorami o hloubce 45 m se nachází v těsné blízkosti zemědělského objektu ve Vilémovicích.
V blízkosti hrany Suchého žlebu jsou dvě nepříliš výrazné skupiny skupiny závrtů. Významný je závrt T 4, původně trychtýřovitý, se skalkou a vápencovými balvany na dně.
Závrtová skupina Člupek se nachází východně od skupiny Společňák a jižně od silnice Lažánky – Vilémovice. Významný je závrt Člupek nejblíže Společňáku s nově objevenou jeskyní. Skupinu Společňák tvořilo původně 15 závrtů nepravidelně rozložených ve větší společné depresi. Největší závrt této skupiny má okrouhlý obrys a trychtýřovitě kotlovitý tvar o průměru 40 m a hloubce 7 m. V severní části jeho dna je šachtovité ústí Harbešské jeskyně.
Poslední zajímavou závrtovou skupinou Harbešsko-vilémovické plošiny jsou Lažánecké závrty. Celkem 22 závrtů se v řadě táhne se od Konrádova dvora na Harbechách ke skupině Společňák v délce cca 1400 m. Závrty vykazují rysy od klasických mísovitých až trychtýřovitých závrtů k závrtovým žlíbkům a propojeným závrtům. V závrtu č. 17 byly objevena hluboká propasťovitá jeskyně s vodní hladinou.
V důsledku intenzivního zemědělského hospodaření na plošině změnily některé závrty polohu a rozměry, mnoho jich bylo zavezeno a rozoráno. Přesto se původní jícny neustále obnovují. Současné zemědělství výrazně negativně ovlivňuje závrty a jeskyně na Harbešsko-vilémovické plošině, jde zejména polaření v silně zkrasovělých zónách, používání hnojiv a pesticidů, zahrnování nově propadlých závrtů a kultivace půdy až k hranám závrtů. Připravovány jsou mj. podklady k územní ochraně závrtových skupin a řad k jejich vyhlášení přírodní památkou.
Ve skupině Harbešsko-vilémovické plošiny je evidováno cca 15 jeskyní.
BALÁK, I. (2009). Moravský kras, s. 393-510. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.