Domů Ostrovská plošina

Ostrovská plošina

(krasová skupina K230 12 12)

Ostrovská plošina náleží do:

karsologické soustavy 200 Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území
- karsologického celku 230 Krasová a pseudokrasová území jižního bloku – Brněnské vrchoviny a okolí
  - krasové oblasti K230 12 Moravský kras

Území mezi dvěma hlavními žleby severní části Moravského krasu Pustým a Suchým zaujímá krasová Ostrovská plošina na ploše cca 8,7 km². Rozkládá se v průměrné nadmořské výšce 500 m. Skládá se ze čtyř samostatných geomorfologických celků – plošiny Šošůvské, Bukovinky, Ostrovské a Macošské. Ostrovská plošina je součástí okrsku Suchdolských plošin.

Šošůvská plošina o rozloze cca 1,8 km² je okrajovou plošinou na severní geologické hranici Moravského krasu. Plošina se mírně sklání od Helišovy skály (613 m n. m.) jižním směrem k plošině Bukovinky. Průměrná výška Šošůvské plošiny je 520 m n. m.

Dílčí krasová plošina Bukovinky o rozloze cca 2 km² patří k cenným geomorfologickým i krajinářským lokalitám severní části Moravského krasu. Centrálním bodem plošiny je Simonův vrch (512 m n. m.) s Cikánským závrtem. Průměrná nadmořská výška plošiny je cca 500 m. Plošina je pojmenována podle výrazné skupiny závrtů Zadní Bukovinky.

Vlastní Ostrovská plošina o ploše cca 3 km² zaujímá centrální část krasové plošiny mezi Pustým a Suchým žlebem v průměrné nadmořské výšce 512 m.

Trojúhelníkový výběžek plošiny sevřený mezi hlubokými zářezy Pustého a Punkevního žlebu na ápadě a Suchého žlebu na jihovýchodě označujeme podle propasti Macochy jako Macošská plošina. Její rozloha činí cca 1,9 km², průměrná výška je cca 485 m n. m.

Ostrovská plošina je petrograficky poměrně monotónní. Je budována především lažáneckými a vilémovickými vápenci. Na severu je ohraničena sloupsko-holštejnskou dislokací, která odděluje kru Moravského krasu od kry drahanské.

V její blízkosti je doložen jeden z nejstarších krasových procesů v severní části Moravského krasu. Svědčí o něm systém zkrasovělých trhlin ve vilémovických vápencích, odkrytých lomem Na Bradinách. Trhliny zasahují až do systému Sloupsko-šošůvských jeskyní v oblasti Černé propasti. Rozpouštění vápenců proběhlo při krátkodobém vynoření dílčího tektonického bloku. Po jeho zpětném poklesu pod hladinu moře byla trhlina vyplněna tmavošedými detritickými vápenci s fosforitovými konkrecemi spodnokarbonského stáří. Nejvyšší část trhliny je vyplněna drobami.

Geologickou stavbu Ostrovské plošiny do značné míry objasnil geologický průzkum propasti Macocha, Punkevních jeskyní a Amatérské jeskyně.

Trhliny a krasové deprese Ostrovské plošiny jsou vyplněny pokryvnými útvary a fosilními půdami kvartérního stáří. Stratigrafie a charakter těchto zvětralin je dobře vidět ve vápencových lomech, např. v opuštěném lomu Na Bradinách pod Šošůvkou. Nepravidelné puklinové dutiny jsou zde hluboké většinou 3–5 m a nejspodnější části dutin vyplňuje sytě červená staropleistocenní terra rossa. Typickým krasovým tvarem Ostrovské plošiny jsou rozmanité závrtové formy, které jsou na několika lokalitách speleologickým průzkumem prolongovány do vertikálních propasťovitých jeskyní, dosahujících hloubek kolem 100 m. Centrálním jeskynním systémem pod Ostrovskou plošinou je Amatérská jeskyně.

V západní části Šošůvské plošiny leží Šošůvská propast, objevená roku 1960 při těžbě vápenců v dnes již odstaveném lomu Na Bradinách. Východní část plošiny v blízkosti Holštejnského údolí obsahuje množství závrtů, uspořádaných do řad a skupin. V několika závrtech je známo propasťovité pokračování do hloubky několika desítek metrů. Plošina je odvodňována několika drobnými toky, které se ztrácejí v šošůvských ponorech a v závrtu U Trojičky. Hydrografická pozice těchto roků je zatím neznámá, pravděpodobně jsou odvodňovány do systému Amatérské jeskyně.

Krasová plošina Bukovinky obsahuje různé závrtové formy reliéfu (mísovité, válcovité, trychtýřovité závrty, deprese), přičemž k nejvýznamnějším patří Tramplerův závrt. Otevírkou Cikánského závrtu, výrazné protáhlé skalnaté „strugy“ na Simonově vrchu, byla v roce 1969 objevena Stará Amatérská jeskyně. Dalším významným závrtem na plošině Bukovinky je Manželský závrt v ploché sníženině pod Simonovým vrchem s jeskyní otevřenou Speleologickým průzkumem. Propasťovité podzemní pokračování Manželského závrtu sahá přibližně 100 m pod plošinu.

Pod Ostrovskou plošinou probíhá hlavní část systému Amatérské jeskyně. Na základě studia historických pramenů je zde doložena hustota až 94 závrtů na jeden km². Leží zde i tři největší závrty – Dolina, Měšiny a Městikáď. Plošinu protíná výrazné ploché údolí – uvala nad Amatérskou jeskyní o délce cca 1100 m a šířce 200–400 m. Nelze vyloučit, že jde o denudační trosku staré horizontální říční jeskyně, tzv. jeskyně bez stropu. Tomu nasvědčuje provedený geofyzikální výzkum, říční valouny nekrasových hornin nalezené při otevírce závrtu v Klínku ve střední části deprese a povrchové nálezy úlomků jeskynních sintrů. Ve spodní části uvaly leží jeden z největších závrtů Moravského krasu – Městikáď. Průměr kotlovitého závrtu je 106 m, hloubka pod úrovní plošiny 16 m. V roce 1934 se o průnik do podzemí pokusil K. Absolon. Průzkumná šachta hluboká 50 m byla zničena požárem výdřevy. Šachta směřovala ke dnes známému Řícenému dómu v Bludišti Milana Šlechty.

Mísovitý závrt Dolina se nachází na sz. okraji Ostrovské plošiny. Je druhým největším závrtem na území Moravského krasu o průměru 166 m. Pod jižním okrajem závrtu v hloubce asi 100 m prochází část Sloupského koridoru Nové Amatérské jeskyně.

Měšiny jsou v literatuře označovány jako největší závrt Moravského krasu. Průměr mělké zalesněné sníženiny je 164 m. Plocha závrtu je 2,5 ha. S největší pravděpodobností se však nejedná o jeden velký závrt, ale o systém vzájemně propojených menších závrtů. Podle dnešních znalostí Měšiny komunikují se Sloupským koridorem Amatérské jeskyně, který probíhá západně od nich.

Na Macošské plošině je vyvinuta další klasická uvala – Hedvábná. Ve dně uvaly se nachází řada propasťovitých jeskyní, prozkoumaných do hloubky přes 100 m. V Meisselově (Jalového) závrtu byly objeveny mohutné podzemní prostory s centrální propastí, která spadá do hloubky 120 m pod povrch k hladině stagnujících podzemních vod. Známé jeskynní prostory se nacházejí v Hlubokém závrtu. Průzkumné práce byly prováděny i v Chlupatém závrtu. Další otvírkou, která skončila objevem jeskynních prostor, byl průzkum Dámského závrtu do hloubky 125 m. Jedním z posledních úspěšných otevření na Macošské plošině byla prolongace závrtu Maruška. Nejvýznamnější krasovou lokalitou Macošské plošiny je propast Macocha.

Jeskyně Ostrovské plošiny jsou velmi chudé na paleontologické nálezy. Ve větším počtu jsou popsány jen z vertikální pukliny v lomu Malá dohoda u Holštejna. Největší množství kostí patří hrabošům a zajícům. Ze šelem byly nejčetnější nálezy malého lva, primitivního medvěda a vymřelého druhu srnce. Větší počet kostí patří i velké formě bizona a praseti. Stáří skeletů je přibližně jeden milion let, což je řadí k paleontologicky nejstarším nálezům suchozemských obratlovců v severní části Moravského krasu.

V horní etáži lomu Malá dohoda u Holštejna byly v průběhu těžby vápenců odkryty dvě jeskynní chodby charakteru freatických kanálů, vyplněné klastickými sedimenty. Litologické složení i asociace těžkých minerálů těchto fluviálních písčitých štěrků svědčí o jejich sedimentaci v průběhu spodního miocénu (ottnang). Sedimentace probíhala v době, kdy po povrchu Ostrovské plošiny proudily vodní toky, jejichž sedimenty vyplňovaly i krasové dutiny blízko pod povrchem. Podobné, ale redeponované sedimenty byly zjištěny i v dalších jeskyních (Holštejnská, Pustožlebská Zazděná, Skleněné dómy aj.).

Trhliny a krasové deprese v oblasti Moravského krasu (nejen Ostrovské plošiny) jsou vyplňovány pokryvnými útvary a fosilními půdami kvartérního stáří. Stratigrafie a charakter těchto zvětralin je dobře vidět ve vápencových lomech, např. v opuštěném lomu Na Bradinách pod Šošůvkou. Nepravidelné puklinové dutiny jsou zde hluboké většinou 3–5 m a nejspodnější části dutin vyplňuje sytě červená staropleistocenní terra rossa.

O geomorfologicky, karsologicky i krajinářsky cenné území Ostrovské plošiny pečuje Správa chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Původně intenzivně zemědělsky využívané plochy se zhruba ze dvou třetin proměnily na soustavu zatravněných závrtů s rozptýlenou keřovou a stromovou zelení a ploch se speciálním režimem hospodaření (zatravnění orné půdy nad jeskyněmi, specifické osevní postupy v erozně citlivých ochranných zónách jeskyní, zvýšení biologické rozmanitosti na orné půdě zavedením extenzivních ochranných okrajů, pěstování meziplodin a ošetřování travních porostů).

Ve skupině Ostrovská plošina je evidováno přibližně 90 jeskyní včetně jeskyní v propasti Macocha.

BALÁK, I. (2009). Moravský kras, s. 393-510. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.