Javoříčský kras
(krasová oblast K220 34)
Javoříčský kras náleží do:
- karsologické soustavy 200 Moravskoslezská krasová a pseudokrasová územ
- karsologického celku 220 Krasová a pseudokrasová území středního bloku – Hornomoravského úvalu a okolí
Javoříčský kras je vázán na vápencové ostrovy v Ludmírovské vrchovině mezi Konicí a Dzbelem na JZ a Pateřínem na SV. Jeho centrum s obcí Javoříčko je asi 12 km zjz. od Litovle. Z nepříliš členitého reliéfu krajiny vyčnívají nevýrazné zalesněné vrcholy kopců Rudka (589 m n. m.), Špraněk (539 m n. m.), Homole (514 m n. m.), Brablenec (479 m n. m.) a další. Hydrografickou osou celého území je potok Špraněk, pramenící pod vrchem Liškovy skalky (587,3 m n. m.). Zprvu protéká širokým údolím s loukami, pod Vojtěchovem pak prořezává vápencovou kru výrazným kaňonovirým údolím s několika velkými skalisky (nejpozoruhodnější je Zkamenělý zámek) a v údolí sz. od Javoříčka se spojuje s potokem Javoříčkou. Okolí soutoku je značně zaštěrkováno, oba toky zde meandrují a při vyšších vodních stavech se tu obnovují a zanikají ponory.
Krasové jevy jsou vázány na vápence konicko-mladečského devonu pestrého faciálního vývoje. Jejich výchozy tvoří nesouvislý pás generelního směru jz.–sv., tektonicky členěný příčnými dislokacemi směru sz.–jv. V nejjižnější části, mezi Jesencem, Dzbelem a Ponikví, převažují vulkanické horniny nad břidlicemi a šedými lavicovitými vápenci o mocnosti 20–50 m. Ve střední části, v okolí Ludmírova a Vojtěchova, je vývoj přechodní, charakteristický nedostatkem iniciálního vulkanismu, s mocně vyvinutými tmavými i světlými vápenci o mocnosti 60–70 m v nadloží břidlic. Na severu, v okolí Javoříčka, má devon analogický vývoj s facií Moravského krasu: hrubě lavicovité, světle šedé vápence vilémovické tu budují i hlavní část kry Špraňku, v němž je nejrozsáhlejší jeskynní systém celé oblasti – Javoříčské jeskyně. Od vápenců vývoje přechodního je odděluje významné příčné poruchové pásmo vojtěchovské. Celková rozloha vápenců je přes 6 km2. Konicko-mladečský devon s jeho podložím obklopují sedimenty kulmu.
Javoříčský kras je řazen do tzv. rozptýleného krasu. Vápence jsou značně zkrasovělé, často tvoří krátké hřbety a vrchy se skalnatými svahy. I když z povrchových krasových jevů jsou vyvinuty jen některé, řada z nich je typická pro velká krasová území – např. kaňonovité údolí a mohutný řícený závrt. Běžné jsou především obecné škrapy, závrty, ponory a vyvěračky. Škrapy vznikly lokálně na obnaženém terénu vrcholových partií skaliska Průchodnice, vrchu Špraňku, Brablenci, nejtypičtější jsou na Holém kopci s malým škrapovým polem na jižním svahu. Závrty jsou uzavřené i zející, mísovité i nálevkovité. Největší klasický závrt leží severně od Ponikve (Koňský závrt). Největším zejícím závrtem je řícený závrt Zátvořice na Špraňku. Destrukcí starých jeskyní vznikla i skalní brána a okna ve skalní stěně Zkamenělého zámku na pravém břehu kaňonovitého údolí Špraňku.
Brána je největší (výška 8 m a šířka 8,5 m) na Moravě. V celém území jsou časté ponory a vyvěračky. Ponory jsou ve dnech závrtů (např. Koňský závrt u Ponikve), otevřené (např. v břehu potoka pod Zkamenělým zámkem či propadání U Smrku) nebo přímo v korytech potoků.
Bohatě je vyvinut podzemní kras s množstvím, z velké části dosud neodkrytých jeskyní. Vedle rozsáhlého systému Javoříčských jeskyní a dalších jeskyní, vytvořených podzemními toky (např. ve Zkamenělém zámku), jsou známy i staré jeskyně vývěrové a ponorové. Řada jeskyní je malých, svahových a puklinových.
Javoříčský kras je členěn na krasové skupiny:
K220 34 10 Vrch Špraněk a okolí Javoříčka
K220 34 11 Povodí Špraňku východně od Ludmírova
K220 34 12 Povodí Špraňku jihozápadně od Ludmírova
K220 34 13 Kras povodí Rachavky
V krasové oblasti je evidováno přibližně 70 jeskyní.
K největším jeskyním patří veřejnosti zpřístupněné Javoříčské s délkou více jak 5 km chodeb. Dále pak jeskyně Za Hájovnou o délce kolem 1000 m a Rachavská okolo 400 m chodeb.
MORÁVEK, R. (2009). Javoříčský kras, s. 373-380. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.