Domů Kras u Čelechovic na Hané

Kras u Čelechovic na Hané

(krasová skupina K220 07 12)

Kras u Čelechovic na Hané náleží do:

karsologické soustavy 200 Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území
- karsologického celku 220 Krasová a pseudokrasová území středního bloku – Hornomoravského úvalu a okolí
  - krasové oblasti K220 07 Kras Hornomoravského úvalu

Severozápadně od Čelechovic na Hané leží morfologicky výrazný a zdaleka nápadný hřbet Kosíře (442 m n. m.). Na něm vystupují z pleistocenních spraší a smíšených hlinitokamenitých svahových a eolických sedimentů svrchnodevonské až spodnokarbonské sedimenty. Na východním a jihovýchodním úpatí hřbetu, na lokalitě Vápenice (318 m n. m.), situované 1,5 km severozápadně od obce a pokračující nad obec Slatinice, zde vystupují v několika menších i větších lomech i přirozených výchozech devonské a dolomitické vápence, vyvinuté ve facii Moravského krasu. Čelechovický devon patří k nejvýznamnějším paleontologickým lokalitám na Moravě a bohatostí devonských zkamenělin je proslulý i ve světě.

Povrchové krasové jevy zde nejsou vytvořeny. V několika dnes již opuštěných lomech, především v tzv. Státním a Růžičkově, zůstala z období těžby odkryta a zachována řada menších endogenních krasových forem, např. zkrasovělé pukliny, embryonální rourovité kanály s hlinitými výplněmi a menší puklinové jeskyně. Obě uvedené lokality jsou chráněny v kategorii NPP.

Zkrasovělé devonské vápence pokračují pod karbonem a miocénními sedimenty k severu a severovýchodu. Rozsáhlé krasové dutiny, vzniklé i působením sirovodíku, byly zjištěny při vrtném průzkumu pro lázně Slatinice.

Dokumentaci krasových jevů zde provedl J. Šrot a J. Janásek, revizi a průzkum současného stavu menších jeskyní na lokalitě provedli T. Bohanes a P. Ptáček. Dokumentace J. Šrota a T. Bohanese a P. Ptáčka se značně rozcházejí, nebylo možné je vzájemně identifikovat a srovnat. Zde jsou uváděny jeskyně podle revize z roku 2000.

Evidováno je přibližně 15 drobných jeskyní, nejdelší dosahuje do cca 100 m chodeb.

Z Růžickova lomu J. Šrot a J. Janásek uvádí dvě menší neprůlezné puklinové jeskyně se sdělením, že ve zkrasovělých puklinách zdejších lomů byly nalézány kosti větších i menších „diluviálních“ zvířat. Při revizi lokality uvádějí T. Bohanes a P. Ptáček četné korozí rozšířené pukliny s hlinitou výplní, místy žlábkové škrapy a dvě menší jeskyně končící hlinitou ucpávkou ve výchondí stěně lomu, dokumentované J. Šrotem.

MORÁVEK, R. (2009). Kras Hornomoravského úvalu, s. 371-372. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.

Pospíšil Z. (1970): Zpráva o hydrogeologickém průzkumu slatinické zřídelní struktury. - MS Geotest. Brno.

Pospíšil Z. (1972): Zpráva o hydrogeologickém průzkumu slatinické zřídelní struktury. II. etapa. - MS Geotest. Brno.