Domů Kras povodí horní Jizery

Kras povodí horní Jizery

(krasová oblast K162 51)

Kras povodí horní Jizery náleží do:

karsologické soustavy 100 Českomoravská krasová a pseudokrasová území
- karsologického celku 160 Krasová a pseudokrasová území Sudet
  - karsologické jednotky 162 Krasová a pseudokrasová území Západních Sudet

Kras povodí horní Jizery je vázán na izolované ostrovy karbonátových hornin ve Vysocké hornatině (součásti Železnobrodské vrchoviny Krkonošského podhůří), v povodí horního toku řeky Jizery zhruba severně od Jilemnice.

Karbonáty vystupují v metamorfovaných horninách železnobrodského a krkonošského úseku krkonošsko-jizerského krystalinika. Tvoří několik větších těles (Poniklá, Rokytnice) a řadu menších útržků. Výchozy sledují dva paralelní pruhy směru V–Z. V okolí Rokytnice nad Jizerou tvoří krystalické vápence spolu s erlany pruh obklopený ordovickými kvarcity a grafitickými fylity dlouhý téměř 6 km. Táhne se z údolí Jizery u Pasek nad Jizerou střídavě po svazích údolí Rokytnického potoka až k Rokytnu. Jižnější výskyty začínají v údolí Jizery u Poniklé rozsáhlým tělesem dolomitických a křemitých vápenců v nadloží silurských grafitických fylitů. K východu pak pokračují menší čočky různě kvalitních krystalických vápenců a dolomitů, zastižené v Křižlicích, Horních Štěpanicích, Štěpanické Lhotě a Vítkovicích v Krkonoších. Karbonáty jsou proterozoického a silurského stáří.

Jeskyně se nacházejí zejména ve svazích hlubokých údolí řek Jizery, Jizerky a jejich přítoků. Ve většině případů je hlavní etapa jejich vývoje svázána právě s činností těchto toků. Z povrchových krasových jevů jsou zde dokumentovány poměrně veliké závrtové deprese v Poniklé a Křižlicích, propady, ponory povrchových toků a jejich vývěry. Objevy prvních jeskyní jsou spojeny s těžbou železné rudy v Poniklé. V záznamu Arnoštovského šichtmistra Hohnheisera z roku 1821 je zajímavá zpráva z dolu Martin (založeného v roce 1803), v níž uvádí „...na dole byly často objevovány dutiny velikosti světnic, z nichž mnohé byly pravděpodobně spojeny s povrchem...“. Lokalizace těchto zlikvidovaných dolů a dutin je však dnes velmi složitá, takže zmiňované jeskyně se doposud nepodařilo nalézt. Další jeskyně byly objeveny při těžbě vápenců v malých lomech počátkem 20. století (Poniklá, Vilémov, Štěpanice, Vítkovice). Výjimku představují jeskyně v Dolní Rokytnici, které ústí na povrch přirozenými vchody ve skalních stěnách.

První odborné informace o jeskyních přinesly průzkumy, provedené Krasovou sekcí Praha a Okresní správou krasových jeskyní Bozkov. Řadu drobných jeskyní popsali V. Pilous a J. Řehák. Systematickým průzkumem se zabývali místní jeskyňáři pod vedením J. Brauna (ZO ČSS 5–01 Bozkov). Výsledkem jejich práce jsou objevy nových prostor v řadě jeskyní (Ponikelská jeskyně, Rokytnická jeskyně) i objevy zcela nových systémů (Netopýří mlýn).

Krasová oblast má jedinou krasovou skupinu:
K162 51 10 Kras povodí horní Jizery

Evidováno je více jak 20 jeskyní. K nejvýznamnějším patří především Ponikelská, Rokytnická, Netopýří mlýn a U Brádlerů s délkou od cca 60 do 250 m.

OUHRABKA, V. (2009). Kras povodí horní Jizery, s. 316. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.